Tento příběh začal v roce 2006...
Už mě nebavilo jezdit po srazech a slintat nad vozy, které se na nich objevovaly.
Také jsem chtěl mít svojí "ameriku", tak jsem se po ní začal pídit.
Jedna koupě mi nevyšla, ale nenechal jsem se odradit a pátral dál.
Nakonec se na mě usmálo štěstí a objevil jsem bílý Chrysler ES Turbo z Brna.
Kontaktoval jsem majitele a asi měsíc jsem přes e-maily zjišťoval stav vozu a co se na autě dělalo a nedělalo.
Nakonec slovo dalo slovo a koncem Září 2006 jsem jel do Brna pro svojí první ameriku!
Auto vypadalo dobře, jezdilo parádně a tak jsme si plácli.
Ještě ten den jsem s ním jel na sraz do Fulneku, kde jsme tu skvělou koupi s přáteli patřičně oslavili!
Tohle auto mi dělalo radost. Fakt moc velkou! Úplně jsem se do něj zbláznil!
Ale nic netrvá věčně...
Jednoho dne, cestou pro náhradní díly, mi zkřížil cestu VW Passat a nedopadlo to dobře...
Auto nakonec skončilo jako "donor car" (dárce orgánů) - motor s převodovkou putovali do Chryslera Voyagera.
Mé další auto byl Chevrolet Lumina Sedan 3.1 V-6 a po ní následoval Dodge Grand Caravan 3.0 V-6.
Obě auta měla něco do sebe.
Lumina měla vepředu lavici a volič automatické převodovky pod volantem, Grand Caravan zase disponoval velkorysým vnitřním prostorem.
I přesto mě "nahlodávala" myšlenka, že bych si zase koupil "oturbeného" Chryslera.
Obvolal jsem pár inzerátů, které nabízely různé Dodge Daytony nebo Chryslery LeBaron, ale nic mě nezaujalo.
A pak to přišlo...
V inzerci se objevil černý Chrysler ES Turbo (historie se opakuje?)...
Jak probíhala koupě se můžete dozvědět v tomto článku:
http://moparcrew.bloger.cz/_/Opet-Beroun
Do tohoto auta jsem se také zbláznil (možná ještě víc, než do bílého), takže neuvažuji, že bych ho někdy prodal.
Budu se o něj starat a opečovávat ho.
Časem by z něj mohl být perspektivní "youngtimer" . Uvidíme...
2024 ©